Nejsem vůbec příznivec fantasy příběhů, nemám v oblibě svalnaté bojovníky, éterické lesní víly, čaroděje vládnoucí desítkami bizarních kouzel, ani řinčení mečů a halaparten uprostřed bitevní vřavy. Nejsou mi sympatičtí skřeti ani hobiti, elfové ani trpaslíci, podzemní říše ani mystické svatyně a dokonce ani králové a jejich návraty. A přeci existuje něco, co mi brání vytvořit si vůči magickému světu Mr. Tolkiena úplnou averzi. Tím důvodem je tajemná a naprosto specifická hudba Silenia a Protectora, svérázné rakouské dvojice, která už více než deset let produkuje pod jménem SUMMONING hudební doprovod ke známým příběhům bájné Středozemě.

Pán s dýmkou a jeho litanie fascinují naše duo už od samých počátků kariéry. Prvotní tvorba kapely, reprezentovaná hlavně debutem „Lugburz“, však ještě nemá co dočinění s majestátními hymnami, které začnou Rakušané rozehrávat až na opěvované dvojce „Minas Morgul“, ale spíše s konzervativním a syrově podaným black metalem. Aby také ne, vždyť Silenius v té době krákoral u spřízněných ABIGOR, snad největší ikoně černého kovu, která kdy v zemi našich jižních sousedů působila. Po vyhazovu Trifixiona (bicí) se rodí nová éra SUMMONING, živé paličky nahrazuje strojový automat, kdysi výhradně old-schoolové kytary najednou kouzlí podmanivé melodie, Sileniův jekot je naředěn mocnými chorály nebo mluveným slovem, primární nástrojový park obohacují středověké instrumenty a původní ohlodaná black metalová kostra se začíná pomalu ale jistě bortit pod sílícím nánosem epičnosti.

Od dob „Minas Morgul“ SUMMONING svůj originální projev moc nezměnili (snad jen „Stronghold“ se dá považovat za sbírku, která z diskografie alpských skřetů trochu vyčnívá), jen upozadili kytary a ještě více zapracovali na orchestrální stránce věci. Ani letošní, v pořadí již šestý, manifest „Oath Bound“ není výjimkou. Znovu se rozezní patetické trubky, zatrylkují rozverné píšťaly a za pochodového rytmu automatických bicích se začnou rozvíjet nové, mnohdy více než desetiminutové ukolébavky plné mýtů a legend fantastického Tolkienova světa. Ukázkovým příkladem alchymie současných SUMMONING je čarokrásná skladba „Land Of The Dead“, poslední položka na „Oath Bound“ (přitom stačí tak málo - čtyři základní riffy, tklivá klávesová melodie a když se přidá majestátní chorál je najednou i dvanáct minut neúměrně krátká doba). Zajímavým experimentem je naopak obskurní kompozice „Mirdautas Vras“, která je údajně celá nazpívána v tzv. „černém jazyce Mordoru“. Hypnotické kreace dvou výstředních pánů však není dobré klasifikovat skladbu po skladbě, daleko důležitější je celkový dojem, který je v případě „Oath Bound“ více než přesvědčivý.

Nevšední hudební koktejl v podání SUMMONING sklízí zasloužený úspěch i tentokrát. Silenius a Protector obrátili svůj přízračný koráb proti proudu času a namířili si to zpět k siluetám rozeklaných skal, kde před lety společně sepsali čarovný příběh jménem „Minas Morgul“. Podmanivá kráska „Oath Bound“ tu však není pro každého a už vůbec se neodhaluje na počkání, její ladné křivky plně docení pouze úzce vyprofilovaná skupina nadšenců a to ještě jen v určitém náladovém rozpoložení.

“One ring to rule them all,
One ring to find them,
One ring to bring them all,
And in the darkness bind them"